Lidová strava na Valašsku

Probouzí se s prvními červánky a rovnou do práce. Nejdříve do chléva – poklidit, podojit, v létě ještě před dojením na trávu a často také na roští do lesa. Pasákovi, který má vyhnat na pastvu s východem slunka, nachystá svačinu. Až potom hospodyně, neboť o ní je řeč, roznítí oheň a připraví snídani – nejčastěji polévku, kaši, brambory nebo zelí. Rodina zasedne ke stolu; jí se ze společné mísy a s prvním soustem se čeká na hospodáře. Tak se scházejí třikrát denně. V pondělí, v pátek, v neděli, ve svátek, v čase namáhavých polních prací, v postu, u stolu svatebního i vánočního, při hostině po pohřbu i po křtu, vždy u jídel patřičných pro ten den a čas.
O onom řádu stravování, o stolování, o přípravě jídel a jídelníčku, o jeho proměně v toku času, o stolu hojném i chudém, hodně o životě rodiny a nejvíce o hospodyni je naše kniha. Také o Valašsku a Valaších, o jejich životosprávě, názorech a obyčejích, radostech i strastech. Jako bychom tím vším chtěli vysvětlit jedno chorvatské přísloví: „Jsem to, co jím.“